Jak na učení se cizího jazyka

Jak se učit cizí jazyky? Na toto téma najdete na internetu desítky článků a rad. A všechny mají v podstatě pravdu. Existuje mnoho metod, učebnic, dnes už i aplikací, které slibují, že s jejich pomocí se jazyk naučíte rychle, skvěle a bez velkého úsilí. Přesto si mnoho lidí tuto otázku stále klade a přesto se mnoha lidem nedaří naučit se cizí jazyk za dobu a na úrovni, kterou by si přáli.

Co tedy opravdu platí a funguje? V zásadě můžeme uvést tři principy, které jsou jisté.

1. Jazyky se může naučit každý

Každý člověk je schopen se naučit nejen jeden, ale i více jazyků. Máme to v genech, rodíme se se schopností učit se jazyky (viz Noam Chomsky a další). Žádný talent na to nepotřebujeme, náš mozek je tak naprogramovaný. O talentu lze uvažovat u jednotlivých dovedností, které s jazykem souvisejí, jako třeba jak jsme výřeční, jak rychle myslíme nebo nakolik jsme schopni srozumitelně vyslovovat. To vše platí jak u rodného, tak i cizího jazyka. Ani v mateřštině nejsme všichni stejně dobrými řečníky nebo spisovateli.

2. Motivace a zase motivace

Podle mnoha vědeckých výzkumů i podle mých zkušeností coby učitelky jazyků není nejdůležitějším faktorem metoda, jakou se člověk jazyk učí, ale motivace. Sebelepší metoda ani sebelepší učitel nezmůže nic, pokud motivace chybí. A naopak pokud člověk opravdu moc chce, najde si k učení cestu, která ho k cíli úspěšně dovede. Samozřejmě kvalitní nástroje mu tu cestu ulehčí a urychlí, ale bez vnitřní potřeby učení moc efektivní nebude.

Často si vzpomenu na studentku, která dva roky válčila s francouzštinou a pak se najednou zamilovala do jakéhosi fešného Francouze. Jako mávnutím kouzelného proutku se její francouzština vyšvihla o úroveň výš stejně jako její zájem o učení. Láska je mocná čarodějka, ale silnou motivací může být v podstatě cokoliv, např. cesty do zajímavých zemí, báječná práce nebo oblíbená zpěvačka.

3. Praxe je rovněž třeba

Je všeobecně známo, že nejlépe se naučíme věci dělat tím, že je děláme. A jazyk se učíme proto, abychom ho uměli prakticky používat. Jestli se chceme naučit číst, musíme číst, když chceme umět mluvit, musíme mluvit atd. Abychom mohli komunikovat, nestačí se učit slovíčka a fráze, potřebujeme v první řadě rozumět. Představte si, že s někým mluvíte cizím jazykem. S radostí a pýchou použijete naučené fráze, váš partner vám odpoví – a vy mu nerozumíte ani slovo. Komunikace tak selhává.

Podle amerického lingvisty S. Krashena je při učení se cizího jazyka nejlepší postupovat podobně jako při osvojování mateřštiny: přijímat co nejvíce jazykového materiálu, nejlépe zajímavého, který nás bude bavit, a to v srozumitelné podobě, tj. abychom rozuměli hlavním informacím a také abychom se naučili něco nového. Tak se např. poslechem zajímavých příběhů naučíme rozumět a zároveň si uložíme do paměti nová slovíčka a větné struktury, tedy gramatiku.

Abychom uměli mluvit, je důležitá také interakce neboli konverzace. Je známý případ, kdy hluchoněmí rodiče měli normálně slyšící dítě a ve snaze ho naučit mluvit mu pouštěli televizní pohádky. Dítě se naučilo rozumět, ale nemluvilo, ani s jinými lidmi. Až po delší době, kdy s ním intenzivně komunikovali speciální učitelé, začlo normálně mluvit.

Mít tedy konverzačního partnera, ať už učitele nebo kohokoli jiného, je rozhodně při učení se jazyků výhodné. A pokud ho nemáme? Můžeme si ho vymyslet. Jde o tzv. mluvení do zdi, lepší ovšem je si představit nějakou konkrétní osobu a s ní si povídat, dokonce i s domácím mazlíčkem to funguje. Nevadí, že nebude odpovídat, hlavní je, že mluvíte vy.

A nějaký konkrétní tip nebude?

Když se opravdu chceme naučit nějaký jazyk a snažíme se ho používat (s postupujícím zvyšováním náročnosti), máme velkou šanci uspět. Nástrojů a metod existuje mnoho, ale ne každému vyhovuje všechno stejně. Nic není úplně špatné, nic není úplně zázračné. Žádné konkrétní a zároveň všeobecně platné tipy nemáme.

Teorie a různá cvičení můžou pomoct a proces urychlit, ovšem nejdůležitější je, jak jsem už uvedla, aktivní užívání jazyka – hodně poslouchat a mluvit. Bez toho máte sice znalosti o jazyce, ale neumíte je vhodně použít. Jako příklad můžu uvést francouzskou lingvistku, která dokonale popsala slovní zásobu i gramatiku jednoho málo známého afrického jazyka, ale jak sama přiznala, nedomluví se jím.

A abych nezapomněla, mělo by vás to bavit. Hledejte zábavu, témata, která vás zajímají. Rádi zahradničíte? Najděte si videa a články o zahradách v jazyce, který se učíte. Máte rádi sport? Sledujte sportovní zpravodajství. Čím víc vás to bude bavit, čím víc zapojíte emoce, tím lehčí a efektivnější to bude.